Nedávno jsem četla pár článků na téma sebepoškozování, deprese, šikana a tak dále...
Vím, že spousta z vás si prošla nebo právě prochází těžkým obdobím. Někteří mají možná kamarády, se kterými si o tom můžou popovídat, ale někteří to "štěstí" nemají a tak všechno snáší sami. Anebo nesnáší. Jenže i když máte stovky přátel nebo jste na všechno sami, nejtěžší na tom všem je mluvit o tom. Víte, co k tomu vede? Hnusný slova a činy, kterými se do vás společnost strefuje, pokud nejste podle jejich představ, protože vystupujete z davu a jdete proti němu jako černé ovečky. Všechno "tohle" vede k věcem o nichž nemáte ani ponětí. Z těch slovíček, která vypouštíme z úst bez přemýšlení, se formuluje bolest.
Bolí to a vy nevíte jak se s tím vypořádat, protože jak se bránit bolesti, která nejde vidět, kterou nemůže jen tak zastavit. Není to jako rána, kterou si zalepíte náplastí a všechno je v pořádku. Je to díra na duši, která se s každým slovem, každým činem zvětšuje. A co dělat s dírou na duši? Většina se snaží utéct před psychickou bolestí tou fyzickou rovná se sebepoškozování. Žiletky, poruchy příjmu potravy... Ale není to cesta, opravdu ne. Věřím, že nikdo z vás (ano, mluvím k vám, kteří se s mými slovy sžili) není připraven na to promluvit o tom, co ho trápí. Ale prosím neubližujte si. Ničí mě to a nejenom mě. Ničí mě představa, že lidí, co o vás nic neví, vám nadávají a dělají vám ze světa peklo na zemi. Protože vím k čemu tohle vede, sebevražda? Možná vám to přijde jako únik před světem, ale prosím neutíkejte. Vzchopte se a bojujte proti tomu. A pokud vám moje slova nestačí na to, aby jste to nevzdali. Přečtěte si tohle:
"Až vše tě ve světě opustí,
Ty směle proti bouři pluj -
Všem ranám hrdě nastav čelo,
Trp tiše, ale nezrazuj."
Nevím, zda vám to trochu pomohlo, ale tato slova mi pomohla projít těžkým obdobím, kdy jsem nikoho neměla. A těch pár slovíček, to co v nich je skryto má obrovskou sílu, která vás požene vpřed, pokud v ní budete věřit, naučíte se věřit sami sobě.
A teď k těm co ubližují, ať už záměrně či ne. Zkuste se zamyslet nad tím, co děláte. I když možná vypadají, že jsou silní, veškerá síla, kterou použili na to, aby se ubránili před vašimi urážkami, vyprchá hned potom, co překročí práh svého domu. A víte, co následuje po tom? Zhroutí se. A ne fyzicky, myslím psychicky. Všechno to na ně spadne a pod touhle tíhou se prostě snaží utéct. Snad nemusím říkat jak.
Urážení někoho kvůli vzhledu? Oh c'mon! Dívali jste se někdy do zrcadla? Vsadím se, že jo, tak se podívejte znova, podívejte se, co všechno jste způsobili, kolik zlomených duší tam vidíte? Žádnou? No tak se rozhlédněte kolem sebe sakra. Jsem si naprosto jistá, že pět z deseti se svoji bolest snaží zakrýt úsměvem, ale co stojí za úsměvem? To nikdo z nás neví. Prosím, začněte přemýšlet před tím než někomu řeknete, jak moc 'tlustý' nebo moc 'ošklivý' vám kdo přijde. Grow fucking up, because words hurt.
Stay strong loves,
Zoey
P.S. Právě jsem si všimla, že Dommie má na blogu podobný článek a chtěla jsem jen říct než mi začnete nadávat, že jsem se nechala inspirovat, ale ne tím posledním článkem, ale tím o Demi Lovato.
P.P.S. Pokud máš jakýkoliv problém a nedokážeš o něm mluvit se svými přáteli, protože se bojíš, že by tě odsuzovali, můžeš mi kdykoliv napsat. Všechny odkazy, kde mě můžete kontaktovat jsou nahoře. Takže budu opravdu moc moc moc ráda, když mi napíšete. Budu se snažit vám pomoct nebo vás aspoň vyslechnu.
