Vietnam 2010 | My experiences

Myslím, že mnozí z vás už určitě slyšeli o Vietnamu. Je to socialistická země v jihovýchodní Asii a mnozí z Vietnamců, zvláště mladší generace se nejčastěji stěhují do zahraničí. Ať už za studiem, prací či lepším životem. Mí rodiče na tom byli stejně, odstěhovali se do České republiky za studiem, nějak se tady zasekli a narodila jsem se já. Celá moje rodina, však ve Vietnamu zůstala, takže když můžeme jezdíme je navštěvovat. Bohužel, však není dostatek financí, abychom tam jezdili tak často. Avšak měla jsem to štěstí a za čtrnáct let své života jsem se tam již dvakrát -wow- podívala! Takže pokud chcete vědět, jak jsem si to tam užila.. Pokračujte ve čtení! :)

Poprvé jsem jela s mamkou na měsíc. Bydleli jsme u babičky na vesnici, která měla rozlohu velkou skoro jako Brno, nebyla však tak obydlená. Byla to spíš samá rýžová pole. Poznala jsem hlavní kořeny své rodiny- tetičky, strýčky, bratrance a sestřenky. Ten měsíc byl pro mě jeden nezapomenutelný zážitek, možná protože ty lidi jsem neviděla a neuvidím celkem dlouho. Celá kulturu, spoléhající na duchy předků je ohromující. Bylo to všechno...jiné. Koukali, mluvili a jednali se mnou jako s exotem, nedivila jsem se jim. Přece jenom nevěděli, co ode mě očekávat. Byla jsem z ciziny, kde všechno je o jedno století vepředu, báli se, že si nezvyknu, takže vypadali velice šťastně, když viděli můj blažený úsměv po týdnu pobytu.. Loučila jsem se velice těžko, zvlášť s bratrancem, který pro mě za tu dobu byl jako bratr, a se sestřenkou, jež byla má starší sestra.. Slzy padaly a sliby, že si budeme často volat, zmizely, stejně jako naše letadlo v oblacích.
Moje druhá návštěva rodné země předků byla loni v té největší zimě, teda jak se to vezme. S taťkou jsme spíše Vietnam procestovali jako turisté.

Můj výhled z okna, když jsme vzlétali v Německu. Bylo to potřetí, co jsem seděla v letadle a můžu říct, že to nebylo až zas tak špatné. Víceméně jsem let prospala.

Jedna z nejlepších, nejútulnějších a nejžádanějších restaurací, ve které jsem kdy byla. Je to na způsob švédských stolů a pokud jste se tam chtěli navečeřet, museli by jste mít rezervaci tak týden dopředu. Obsluha byla víc než příjemná a měli všechno zorganizované až do puntíku. Takže tuhle restauraci vám srdečně doporučuji, pokud plánujete návštěvu Vietnamu. 

 To je nějaký malý chrám na řece Nevímjejíjméno. Nebyla jsem v něm, ale teta, která fungovala jako průvodce, říkala, že je velice krásný a že se do něj musíme jednou podívat, bohužel jsme to nestihli.

Další na 'TO VISIT' seznamu byly slavné skalní útvary na otevřeném moři. Nejslavnější z těchto útvarů jsou tyto dva, nazývané jako Slepice a kohout. Možná, že kdyby svítilo sluníčko a nefoukal zatracený vítr, bylo by to mnohem lepší, ale nemůžu si stěžovat, i tak o totiž bylo krásný. :)

Po týdnu v Hanoji jsme se přesunuli k babičce do hor. Pro mě, osobně, to byla nejhorší cesta, kterou jsme kdy podnikli. Věřte mi, tohle nikdo z vás nikdy nechce zažít. Bylo mi blbě jen po třech hodinách v autě- přeplněném, dusném autě. Každopádně, fotka, kterou vidíte výše, byly hory, které obklopovaly celou dědinu. Jelikož jsme jeli do Vietnamu v zimě, dalo se předpokládat, že bude zima. Ale tak velkou zimu v noci jsem opravdu nečekala. Naštěstí i naneštěstí jsme tam zůstali jen týden. Druhá fotka je výhled z babiččiny provizorní koupelny. Jelikož jsem tam nikoho neznala, byl pro mě pobyt u babičky nudný, avšak já jsem holka chytrá a vzala si s sebou knížku (Jahody pro Kristýnu - Lenka Lanczová) a četla si ji v 'kuchyni' při ohni, jediné mínus bylo, že mě z toho bolely a pálily oči. Po pár dnech jsem si konečně našla kamarádky a strávila s nimi zbytek týdne. Vyprávěla jsem jim, jak je to jiné v České republice. Jak je to modernější. A oni tam tiše seděly a poslouchaly a nakonec jedna z nich řekla větu, která mě dostala: "A máte tam duchy?" Její grimasa mě rozesmála ještě víc, ona to totiž myslela smrtelně vážně, takže když jsem jí se smíchem řekla, že duchy opravdu nevedeme, teda, že jsem je nikdy neviděla, nechápavě pokývala hlavou a dál jsme si povídaly jako normální puberťačky.. Nastal den odjezdu a já se rozloučila s babičku v půlce cesty, kdy se mě chytl pocit, že jsem něco zapomněla mi to došlo. Nechala jsem tam bundu! Taťka mi vynadal a nevlastní matka se mi smála. :(

 Jednou z posledních měst, které jsme navštívili bylo Nha Trang.- jedno z nejlepších a nejhezčích měst ve Vietnamu a jedna z nejvíce turisty navštěvovanou oblastí. Na to, že byl leden, se teplota vyšplhala až na 30°C. Takže šaty, kraťasy, sluneční brýle, žabky a vyrazili jsme do ulic. První zastávkou v Nha Trang byly bahenní lázně. Pro to byl úplně první zážitek s takovými to koupelemi a velice příjemně mě překvapila. Napustili nám takovou vanu, řekla bych, bahnem ředěný něčím, co nás v tom vznášelo. A bylo to fakt FAKT, dobrý. Na přání vás i vyfotí. Těch van tam bylo docela dost, různé druhy: pro dva, pro tři, pro děti, pro seniory. Vybral by si každý, všímám si, že to vypadá jako bych tady dělala reklamu na IKEU, takže pokračujeme dál.

Čtyřhvězdičkový The Light Hotel, ve kterém jsme byli ubytovaní. Nejlepší hotel (a jediný) ve kterém jsem kdy byla. Všechno bylo úžasné, postel, jídlo, televize, mini lednička, výhled, bazén.. Everything!

Další den jsme se vydali do proslulého zábavního parku Vinpearl. Do samotného ZP jsem se dostli v takových kabinkách/nebo jednoduše lanovce přes moře, protože to byl vlastně takový ostrůvek. Mrholilo, takže jsem z okna viděla velké shit, naštěstí přestalo, když jsme z kabinek vylezli a mohli si užít Vinpearl naplno.

Byly tam atrakce všech druhů od horské dráhy, přes tentononc co se převrací vzhůru nohama (marně se mě tam snažili dostat, haha.) Tolik vodních příšer pohromadě jsem opravdu nikdy neviděla. Rejnoci, malý žraloci, něcocojsemnepoznala, etc.

Poslední den jsme vyjeli na projížďku lodí. Best experience ever. Počasí nám opravdu přálo, až na ten vítr, ale ten nám moc nevadil. Moře bylo opravdu, opravdu moc krásný.. 

Z lodě šel vidět Vinpearl.

 

Tahle příšera mě docela děsí, haha.

Poslední den jsme si zašli na zmrzlinu, posedět do jedné z pouličních kaváren a posléze na procházku nočním městem..
Tímto výletem jsme ukončili můj druhý pobyt ve Vietnamu. A poté, co jsme přiletěli do Hanoje, jsem jela na víkend k babičce z maminčiny strany. Bylo úžasný vidět všechno po roce znova. Vidět svou sestřenku po tolika měsících, babičku, tetičky i strýčky a slyšet bratrance na telefonu. Kdybych mohla, přetočila bych to všechno zpět a na chvíli zastavila čas.  Bohužel, takovou schopnost neovládám. Odletěli jsme a mně zbyly už jen vzpomínky a fotky. Snad zase přijde den, kdy mi tatínek zvesela oznámí, že znova letíme do Vietnamu.. :)
To by myslím, mohlo stačit na první příspěvek. A co vy a cestování? Kde jste všude byli, kam jste se podívali a kam byste se naopak chtěli jet podívat? Dejte mi vědět v komentářích! :)
Zoey. ♥